Žijeme v éře informací, kdy se pravda a lež často prolínají ve složitém pavučinatém srdci moderního světa. Obrovské množství informací, jež je dostupné na internetu, nám dává za pravdu, nebo naopak dokazuje, že jsme se mýlili. Často jen na základě jedné neobjevené skutečnosti může být běžné tvrzení vyvráceno, a tak se z mýtu stává pravda, nebo obráceně. Tato dynamika je součástí nášho každodenního života, proto je dobré mít na paměti, jak snadné je manipulovat s informacemi, a přitom se snažit rozlišovat mezi realitou a fikcí.
Jak se rodí fámy
Ve společnosti, kde každý může být autorem a šířitelem informací, je snadné, že se zrodí fámy. Stačí jedno zavádějící sdělení, které bleskově obletí sociální sítě, a najednou každý hovoří o něčem, co nemusí mít ani žádný základ. Příkladem je situace, kdy se na začátku pandemie Covid-19 objevil mýtus o léčebných účincích různých domácích receptur, které měly zajistit ochranu před virem. Informace se šířily rychlostí světla a mnozí je brali za bernou minci. Posléze se ukázalo, že většina z těchto tvrzení byla neověřená a často vysoce nebezpečná.
Věda přitom hraje klíčovou roli v procesu odhalování pravdy. Odborníci na virologie a imunologii se snažili objasnit realitu veřejnosti a zároveň dementovat desítky mýtů. Překvapující fakt, který je třeba zmínit, je, že až 80 % informací šířených na sociálních sítích je v určitém smyslu chybných nebo zavádějících. To naznačuje, že je důležité nedat na první dojem a snažit se ověřovat informace ze spolehlivějších zdrojů.
Manipulace s informacemi
Osoby s vlivem, jako jsou celebrity nebo politici, mají přirozenou autoritu, a tudíž mohou formovat názory svých následovníků a široké veřejnosti. Někdy však může být toto ovlivňování zneužito k šíření nepravdivých tvrzení, která mohou mít vážné následky. Například během volebních kampaní se pravidelně objevují tvrzení nebo “odhalení”, které mají sloužit k diskreditaci protivníka či k manipulaci s voliči.
V digitálním prostoru je velmi snadné pozměnit kontext, za kterého informace vznikají, a tím přivést širší publikum k mylné představě. Například neověřené fotografie nebo videa, jež se šíří po internetu, mohou být prezentovány jako důkaz něčeho, co v realitě nemá oporu. Mnozí se sice domnívají, že mají na věci své názory, avšak skutečnost často ukazuje jiný příběh.
Nejnovější výzkumy ukazují, že ovlivňování veřejnosti se dá rozpoznat podle vzorců chování a sdílení informací. Například, pokud je informace sdílena našimi přáteli, tendujeme jí důvěřovat více, aniž bychom se zabývali jejím původem. Místo toho, abychom se snažili ověřovat a kriticky hodnotit to, co čteme, často skočíme na první impulz.
Takže co s tím? Když budeme kriticky přemýšlet o tom, co se kolem nás děje, vyhneme se tomu, abychom se stali příčinou dalšího šíření emocionálně nabitých a často nepravdivých informací. Neměli bychom zapomínat, že i malé posuny v narativu mohou mít dalekosáhlé důsledky. Proto je každého z nás povinností být zodpovědným spotřebitelem informací a usilovat o pravdu, neboť jen tak můžeme společně lépe porozumět světu kolem nás.