Žijeme v době, kdy se pravda a lež často prolínají jako nikdy předtím, a to zejména v kontextu mediálního zpravodajství a sociálních sítí. Naše víra v určité narativy formuje naše emocionální reakce, ale co se stane, když se pravda stane otázkou preference? Tento článek se podívá na to, jaký vliv mají naše očekávání na vnímání skutečnosti a odhalí překvapivý fakt o psychologii lidského chování v imerzivní digitální kultuře.
Svetlo na mediálních světlech
Média a sociální sítě v současnosti hrají klíčovou roli ve tvarování našeho názoru na dění ve světě. Každý den, snad až na humornou otázku, jaký obsah pro nás algoritmy vyberou, se setkáváme s informacemi, které mohou znít pravdivě, ale často vycházejí z jednostranného úhlu pohledu. Žurnalistika, kterou jsme znali, se posunula ke klikbaitovým titulům a zjednodušeným příběhům, což má za následek, že se zprávy stávají spíše mediálními narativy než čistě objektivními informacemi. Ironií však je, že jsme často schopni vnímat a hodnotit pravdivost těchto obrázků na základě vlastních očekávání, a nikoli na základě faktů.
Psychologové zjistili, že lidská mysl je přirozeně ochotná akceptovat informace, které zapadají do našich stávajících přesvědčení a světového názoru. Tento jev, nazývaný potvrzovací zkreslení, nás činí slepými vůči datům, jež nedokážou podpořit naše názory, čímž se stáváme všichni neúmyslnými komplici v šíření nepravd. Například byste se mohli setkat s lidmi, kteří trvají na vlivu poplašných zpráv o nových zdravotních trendech, a přitom ignorují solidní vědecká data.
Moc narativu
Jakmile lidé uvěří příběhu, který pro ně média či jejich sociální kruh vytvořila, často se stává, že už není cesty zpět. Dlouhodobý efekt takových narativů se projevuje nejen na veřejném mínění, ale i v osobních rozhodnutích jednotlivců. Vědecké studie ukázaly, že lidé, kteří byli vystaveni dezinformacím, mají tendenci se jich držet, i když je později vyvrátí objektivní fakta. V tomto duchu se vytváří jakási bublina pravdy, ve které se lidé utápějí, místo aby přijmuli komplexnost reality.
Navíc v době digitálních technologií se lidé častěji navzájem ovlivňují na základě emocionálních reakcí spíše než racionálních úvah. Každý vtisk stran srdcového hnutí přispívá k tomu, jak si utváříme vlastní obraz světa. Překvapivým faktem je, že 75 % uživatelů sociálních médií sdílí obsah, aniž by tento vyhodnotili. Tento fenomén je popisován jako „virální diskuze“, kdy se pravda a lež proplétají do novodobého pletence fikce.
Společnost by se měla zamyslet nad tím, jaký vliv mají naše předsudky a očekávání na to, co považujeme za pravdu. Vzdělávání o médiích a kritické myšlení se stává klíčovým pro orientaci ve světě, kde se fakt a fikce často zaměňují. Základní dovedností se stává zhodnocení informací bez emocionálního zatížení.
Není snadné vzít si na paškál naše vlastní myšlenkové procesy, ale právě to může být prvním krokem k osvobození se od úzkosti, kterou nám dezinformace přinášejí. Každý z nás nese zodpovědnost za to, co šíříme a jak reagujeme na informace, které se k nám dostanou. Je důležité klást si otázky a snažit se porozumět, co se skrývá za obsahem, který konzumujeme, abychom se nestali otroky zašlých pravd a lživých představ.