Druhá světová válka, konflikt, který zásadně přetvořil geopolitickou mapu světa, zanechal v naší kultuře, politice a každodenním životě nezmazatelnou stopu. Napadlo vás však někdy, jak by vypadala Evropa, kdyby Hitler a jeho spojenci zvítězili? Alternativní historie, v níž je porážka nacismu v roce 1945 nahrazena jeho expanzí, nabízí fascinující pohled na možné aspekty naší současnosti. Skutečně by evropská společenství fungovala pod totalitními režimy, nebo by se vymanila z přísně dodržovaných pravidel?
Skryté možnosti spojeneckého odporu
Mnozí historici se domnívají, že by po vítězství nacistů v konfliktu došlo k dalšímu rozmachu odporu, který by mohl přerůst v rozsáhlé revoluční hnutí. V situaci, kdy by se mírové dohody ustálily, a Evropané by žili pod jhem represivních státních aparátů, by se většina obyvatel bouřila. Skupiny jako britský odboj či malá buňky v jižní Evropě by sice musely čelit drtivým represím, avšak historie nám ukazuje, že odpor vůči tyranii je u lidí hluboce zakořeněn. Mnozí by naviazali spolupráci s utajovanými organizacemi, které by usilovaly o zasazení tragického úderu cestou sabotáží nebo jiných formálních form odporu.
Zajímavé je, že by i malé úspěchy v této oblasti mohly mít dalekosáhlé důsledky. Například neúspěšné atentáty na klíčové vůdce by se staly inspirací pro nové generace disidentů a umělců. I v totalitarismu by vznikly alternativní kultury, které by se snažily o udržení lidské identity a duchovního rozvoje. Myšlenky na svobodu a rovnost by se mohly šířit na sousední země prostřednictvím umění a tajného psaní. Takové občanské vybouření by mohlo vytvořit vědomí, že víc než jen dekrety a represivní zákony ovlivňují naše životy a svobodu.
Evropa rozdělená sváry
Dopady vítězství Hitlera na kontinentech by však vyvolaly chaotickou situaci. Místo jednotné Evropy pod vlivem nacistického totalitarismu by se zformovaly různé „pro-nacistické“ režimy, které by začaly vzájemně soupeřit o moc a zdroje. Kromě toho by po skončení války vznikly konkurenční mocenské bloky, jakým si pamatujeme studenou válku. Napětí mezi jednotlivými režimy by mohlo vést k neustálým konfliktům a guerillovým akcím, stejně jako k růstu nacionalismu a regionalismu. Evropa by se tedy stala losem narušených vztahů a válek, což by dále oslabilo její možnosti na kolektivní mírové uspořádání.
Hitlerova vítězství by vedla také k obnovení koloniálních ambicí. Země jako Francie nebo Británie by riskovaly ztrátu svých kolonií na úkor expanze Třetí říše. Nacističtí okupanti by v mnohých oblastech vytvořili hybridní formy vlády, a to nejen na evropské půdě, ale i na afrických či asijských kontinentech. Přinejmenším částečně bychom tedy mohli očekávat vzpoury na globální úrovni, které by daly příležitost k prosazení nových myšlenek o kolektivní bezpečnosti a mezinárodní spolupráci. Napadá tak otázka, jaké alternativní svobody by se vyvinuly v prostředí, kde lidská práva nejsou garantována.
Dnešní představivost je současně silným nástrojem a nástrahou. Přemýšlení o tom, co by se stalo, kdyby historii vedly jiné události, nám pomáhá lépe pochopit hodnoty, na nichž dnešní demokratické společnosti stojí. Alternativní historie nás nutí být vnímavější než kdy jindy, abychom nezapomněli, co znamená udržet svobodu ve světě, kde je tak snadno ztracena.
